Ve všech předchozích článcích bylo řečeno mnohé o tom, co se s autem stalo, proč jsem ho koupil, jak jsem ho koupil a tak dále. Nicméně tu není popis toho, jaká M5 je, jak se s ní žije… A protože auto je primárně o motoru, nebudu se zabývat vzhledem, ale skočím rovnou k tomu nejdůležitějšímu.

Motor, podvozek, brzdy

Motor má síly na rozdávání. Sílu má od volnoběhu, s příjemně lineárním nástupem výkonu, přičemž kolem 4 tísíc otáček chytne druhý dech a vyrazí za důsledně vyladěného hromobití vstříc omezovači, který zasáhne lehce za úrovní 7000 otáček. Zrychlení a příval síly jsou prudce návykové a protože auto slušně maskuje rychlost, je velmi nutno neustále sledovat budíky, především pak tachometr. Protože bez toho si ani nevšimnete, že čtyřka točí zhruba na úroveň 195 km/h, trojka někam ke 155 km/h apod., což může být velmi zrádné.

Na druhou stranu je motor neuvěřitelně kultivovaný při běžném cestování. Vystačí si s minimem otáček na udržení rychlosti a stačí jen lehce přidat, aby se osmiválec v klidu opřel do kol a vyhověl požadavku.

Při normální kochačce na okreskách či přesunu po dálnici je v autě klid, člověk vnímá jen šum vzduchu a vzdálený ševel motoru. Že je pod pravým pedálem připraveno 400 koní a 500 Nm. krouťáku tak našinec ani pořádně nevnímá. Až do chvíle, než se přidá razantněji plyn a otáčky překročí magickou hranici čtyř tisíc, kdy se přepne časování ventilů a osmiválec se pořádně nadechne.

Plynový pedál má extrémně dlouhý chod, což poskytuje velmi precizní kontrolu nad dávkováním výkonu. Motor má osm klapek, na každém válci jednu, a celý proces je řízen elektronicky. Výsledkem je okamžitá reakce motoru na pokyny pedálu, což ve spojení s výkonem a krouťákem dopřává velmi uspokojující zážitek z jízdy. Pokud by se člověku zdál plyn příliš pozvolný a reakce motoru snad moc líná, je na palubce tlačítko SPORT, které vše urychlí a zostří. Přerod z normálního režimu do režimu sportovního je hmatatelná ve všech ohledech. Především když člověk drží konstantně plyn a ustálenou rychlost, pak zmáčkne tlačítko SPORT a auto poskočí kupředu a zrychlí.

M5 je duší dálniční stíhačka, poskytuje neochvějnou stabilitu v rychlostech za hranicí 200 km/h a dalo by se říct, že ideální cestovka je cokoliv mezi 160-200 km/h, kdy motor točí 3500-4200 otáček, v autě je klid a ticho. Zrychlení z jakékoli rychlosti překvapí i největší otrlce a řidiči vyvolá šťastný úsměv na tváři. Je úplně jedno, zda je potřeba zrychlit ze stovky nebo ze 160ti, pokaždé je příval síly zdánlivě nekonečný a pocitově intenzivní prakticky na všechny kvalty. Čtyřka, pětka, šestka – pořád se zrychluje, pořád citelně.

Přes svou velikost i 1800 kilo váhy je ale překvapivě hbitá i mimo dálnice. Není to hračka na přehazování ve vlásenkách, ale nenechá člověka na holičkách ani při troše “hrubšího” zacházení. Není problém i mimo dálnici držet nestoudně vysoký rychlostní průměr, aniž by se auto viditelně zadýchalo.

Obvyklé a najeté trasy auto zvládá s přehledem, podvozek drží, neuskakuje, nekroutí se. Samozřejmě to není okruhový speciál a podvozek je striktně v sériovém stavu, takže by znalci mohli namítnout, jak stav vylepšit, ale mně to takto stačí :).

Tovární brzdy jsou výborné a skvěle dávkovatelné. Na okruhu by nejspíš pohořely, ale na běžné svezení, i s výlety do vyšších rychlostí, naprosto dostačují.

Převodovka je šestistupňová, manuální. Dráhy jsou krátké, velmi přesné, pocitově je auto zpřevodované do krátka (minimálně 1-2 a 5-6), šestka tady rozhodně není jako rychloběžka, protože při dálničních 130 km/h točí lehce přes 3 tisíce otáček. Převodovka je kromě jiného zajímavá svou tuhostí a pevností, která vynikne hlavně při rychlejších přesunech, protože v ruce nemáte kus blátivého plastu, ale přesně jdoucí páku, která řidiči pomáhá.

Řízení je old-school, hydraulické a poměrně dlouhé. Auto je z roku 1999, takže má ještě volant první generace – s tenčím věncem a větším průměrem. Tak trochu kormidlo. Ale ve spojení s celkem funguje bezvadně a volant ochotně zprostředkovává poměrně dost informací, což je v dnešní době umrtvených aut moc fajn.

Závěrem bych rád dodal, že M5 je pocitově taková kovářská práce. Koncepce silného motoru, pohonu zadních kol a manuálu je veskrze velmi primitivní, díky čemuž je auto neskutečně přímé. Žádné polštáře nebo podpůrné systémy. Člověk ho musí řídit, nic neodpustí.. pokud blbě řidič zařadí, pustí špatně spojku, necitlivě zachází s plynem, auto poskytuje okamžitou zpětnou vazbu. Absolutní radost.

Interiér

Je svým způsobem fascinující, že auto z roku 1999 mělo v době vzniku věci, které občas nejsou v autech ani dnes. Osm airbagů, telefon a handsfree, ABS/DSC, xenony, navigaci (tu já nemám), roletu zadního skla, dvojitá skla kvůli hluku, sedadla v elektrice s pamětí, volant v elektrice, integrované dětské podsedáky a další.

Na všem je trochu znát věk, především pak na elektronice (displeje, telefon), ale je uspokojující, že vše pořád funguje. Interiér je jinak velmi, velmi zachovalý, v autě očividně jezdil primárně řidič a spolujezdec.

Sedadla jsou příjemně tvrdá, kožená, všemožně polohovatelná. Na můj vkus se sedí moc vysoko, ale díky nastavitelnému volantu se dobrá pozice za volantem najde snadno.

Celkově

Samozřejmě M5 není dokonalá. Je to staré auto. Záleží ovšem na tom, co od něj očekáváte. V době, kdy většinu úkonů v autech řeší asistenti, a kdy i pravověrná fabrika zaměřená na řidiče zabuduje do auta nevypnutelný systém automatických meziplynů a plynulé jízdy, je svezení se starou, analogovou limuzínou nefalšovaným zážitkem. Pokud vás baví řídit, spolupracovat s autem a rozhodovat absolutně o všem, co a jak se děje, pak ano. V opačném případě je to stará plečka :).