Fanouškům značky bude tento text připadat buďto úsměvný anebo trapný, nicméně nějaké základní intro je třeba udělat.

Jak se dočtete zde, M5 modelové řady E39 (1998-2003) vynikala v době svého vzniku zajímavými parametry. A nekončilo to jen u suchých čísel a silného motoru. M5 byla ve své době vrcholem pětkové řady a ve své době nevídaným počinem, který definoval termín supersedan.

Já po ní toužil dlouhá léta. Kvůli charakteru, osmiválci, výkonu, dokonalému podvozku, brzdám, nenápadnosti a především údajné kvalitě, jíž údajně E39ky vynikaly. Jako jedny z posledních BMW. Jenže… nejprve byla M5 příliš drahá, potom nebyla správná doba na mé straně, potom byla opět drahá a teprve nedávno se zadařilo. Cesta k danému kusu ale nebyla snadná…

Když pominu cenu ojetin, která rok co rok stoupá, hlavní potíž spočívá v omezené nabídce dobrých a zachovalých kousků. Buďto se hřejí někde u sběratelů v garáži, nebo jsou na prodej za nehorázné peníze, popř. se v inzerci vyskytují vylítané kusy pochybné historie, které mají svá nejlepší období za sebou.

Kousek, kolem kterého se bude točit tenhle blog, jsem sehnal díky kamarádovi a jeho známému, který měl M5 v rodině od roku 2006. Auto, které za uplynulých 10 let najelo 12.000 km a které bylo majiteli hýčkáno. Auto, které dostalo v roce 2005 nový motor. Auto, které jsem musel mít.

A tak ho mám :).