Letos velmi slabá, ale paradoxně zážitkově intenzivnější sezóna. Auto reálně najelo nějakých 900-1000 kilometrů, takže k dnešnímu dni na tachometru svítí pořád necelých 187.000 km.


Tohoto stavu bylo docíleno kombinací nedostatku času, počasí a obecně příležitostí k projížďkám. Obecně každý takový výlet znamená umytí a čištění auta, což v nových podmínkách, kdy už nemám k dispozici vlastní garáž s vercajkem, je zkrátka limitující.

Nicméně každá z projížděk byla o to intenzivnější, co se zážitků týče. Totiž když člověk M5 sedlá často, zvykne si. Na výkon, projev, zvuk, i tu radost. Kdežto při méně častých akcích je to naopak – všechno je vlastně znovu nové, vzrušení ze startu (a poslouchání podezřelých zvuků) maximální, a první poškádlení zahřátého osmiválce dechberoucí.

Stále a pořád dokola si člověk ověří, že tenhle stroj dokáže velmi snadno vyrobit široký úsměv na tváři, především přehršlí charakteru a noblesního chuligánství.

Letos jsme dojezdili. Tak zase na viděnou příští rok!